„Taťka si zkoušel tvoji podprsenku“ řekla mi má čtyř roční dcera, když jsem si kupovala spodní prádlo.
„Prosím? Kdy?“ Zeptala jsem se překvapeně
„Když si spala“ oppověděla. A začala dál popisovat jak v sobotu si oblékl podprsenku přes tričko a začal skákat na trampolíně. Říkala to tak přesvědčivě že jsem se musela manžela na to večer zeptat. Rozesmál se a řekl, že ne.
Já se však cítila trochu neklidná. Kdyby lhala abych ji nepokárala nebo aby dostala další kus koláče, tomu bych rozuměla. Ale Lillian lhala často, pro zábavu, a nikdy nepřipustila, že by byl příběh nepravdivý. Co když se z ní stane patologický lhář pomyslela jsem si.
Odborníci mě však uklidnili. „Velmi malé děti neznají rozdíl mezi prvadou a lží“. Ve skutečnosti tento druh lhaní může být známkou pozitivních věci. ? Děti předškolního věku s vyšším IQ mají tendenci více lhát“ říká Angela Crossman, Ph.D.
Samozřejmě, že né všechny lži dětí jsou triviální a nemůžete je přejít smíchem, protože z nich chcete vychovat děti, které si cení poctivosti. Proto vám přinášíme několik typu lží se kterými se můžete setkat v různých fázích dospívání.
Batolata – první malé lži
Jsou obvyklé a docela zřejmé. Pokud máte dvouletá dvojčata a zeptáte se jich, kdo z nich má špinavou plenku oba řeknou jméno toho druhého. Nechtějí si měnit plenku, a proto lžou.
Tyto typy lží jsou jedny z prvních, co batolata vyzkouší. Určitě je nestresujte. Pokud například rozbije vázu neptejte se kdo to udělal, ale hele váza se rozbila a dítě se pak samo přizná.
Předškoláci – báchorky
Můj příběh o podprsence je krásný příklad. Tento věk je věk vymyšlených přátel, různá monstra apod. Syn od mé kamarádky měl dokonce 9 vymyšlených sester a všechny měly dokonce datum narození a jméno.
Tyto báchorky můžou být jen čistá hra nebo také zbožné přání. Nezapomeňte na to, že to co se zdá bizardní u dospělých, tak u dětí je to zpusob zpracování nových nápadu a učení se tvořivosti.
Školáci – mají své důvody
Shea McMahon, 8, a jeho bratr Jack, 6, popírali krádež náramku své sestry. “Zařval jsem a řekl, že nedělní snídani nedostanou doku se nepřiznají” říká Shannon McMahon. O několik minut později, Jack se přiznal. Ale když ho jeho matka požádala o podrobnosti, zpanikařil. Nakonec řekl že nic neudělal. “Chtěl jsem jen abyste se přestali ptát,” říká. Pak Shea, skutečný pachatel, propukla v pláč.
Jackův pokus vzít vinu na sebe signalizuje důležitý vývojový krok: schopnost vyprávět “bílou“ lež jen aby uchránil něčí city. “Ve skutečnosti to ukazuje trochu společenské povědomí a citlivosti,” říká Crossman. Strach Shea se přiznat je dán tím, že má strach z trestu nebo jen nechce zklamat rodiče. Před tím než mu dáte trest zkuste se zamyslet proč to udělal.
