Určitě tu situaci dobře znáte. Jste s dětmi na návštěvě u rodičů a když je čas odejít, pošlete své ratolesti, aby se s babičkou a dědečkem rozloučily pořádným objetím a velkou pusou. A když se vzpírají, tak je jednoduše trochu “popostrčíte”. Je vám to povědomé? Ano, děláme to všichni a říkáme si, že na tom přece není nic špatného. Prarodiče to potěší a dítěti to neublíží.
Ale ve skutečnosti to nemusí být tak nevinné, jak se zdá. Tím, že dítě nutíte do určitých projevů citů, ho vlastně připravujete o vlastní emoční autonomii. Neprojevuje pak náklonnost podle vlastních pocitů, ale podle vnějších očekávání.
Říkáte si určitě, že prarodiče často na takové projevy od svých vnoučků čekají a byli by nesmírně zklamaní, kdyby se jim nedostalo láskyplného objetí. Nemyslíte ale, že dospělý člověk se z takového zklamaní dokáže snadno otřepat, zato ale pro dítě to do jisté míry může být traumatizující zážitek?
Místo objímání či polibků učte své děti třeba podávat ruku nebo zamávat. Pro dítě je tato varianta vždy přijatelnější a dává mu možnost volby vybrat si, jak moc se chce emočně projevit. Jednoduše nezapomínejte, že i když jsou vaše děti ještě malé a mnoho co se musí ještě naučit, jejich pocity jsou často stejně intenzivní a důležité jako pocity dospělých. Nenuťte své děti dělat něco, co by vám samotným nebylo příjemné.
Zdroj: www.parents.com
