Od té doby co mé první dítě začalo chodit a do předškolní ho věku si dělala přátele snadno.
Ostatní děti o ni měly zájem, byla na ostatní laskavá a hodná. Tlačenice a praní se o hračky prostě nebyla její zájem. Nikdy o ní nikdo neřekl nic špatného. Byla jedináček a jen občas potřebovala děti, které si s ní budou hrát.
Byla jsem v té době teprve matka jednoho dítěte a nestačila jsem se divit, jak rychle rostla bez jakýchkoliv konfliktů. Udělala si kamarádky v parku, v posilovně, v knihovně. Opravdu.
Pak při jedné příležitosti, k mému překvapení, dítě v předškolním věku mou dceru ji kouslo. Pomáhala jsem jí nazout si boty, když mi učitelka svým tichým hlasem přišla říct, co se stalo. Zvedla rukáv mé dcery a ukázala mi stopy na paži, které byly hluboké a modré. Bylo to poprvé, kdy někdo zranil moji dceru. Jak se vůbec někdo opovažuje kousnout moje drahocenné dítě? Pomyslela jsem si. Tajně jsem přemýšlela, co rodiče to dítě učí. Přemýšlela jsem nad tím pořád.
Uběhlo několik let a moje dcera už nebyla jedináček. Má bratra. Není o moc mladší než moje 6letá dcera, která právě vycházela školku. Většinu času je šťastný, ale má jakousi drsnost, kterou jsem do té doby ještě nikdy neviděla. On kope, umí i praštit a projevují se u něj různé záchvaty vzteku. Kvůli jeho kousání několikrát rozplakal naši dceru. Má zlomeniny a modřiny a tomu všemu se on směje, jako kdyby měl radost z odvedené práce.
Zatím jeho drsné chování zůstalo mezi našimi čtyřmi stěnami. Ale jsem si jistá, že to tak nebude napořád. Snažili jsme se ho opakovaně naučit, aby nekousal a nevyváděl, ale on to stejně dělá. Kouše, když je šťastný, kouše, když má vztek. Je schopen praštit mě do obličeje vší silou tak rychle. A čím víc křičím “NE“ a přemýšlím, jak si zakryji tvář, tak tím větší rána je.
Zjistila jsem, že některé děti se prostě nerodí s tlačítkem “být jemný“. Také, že sourozenci nemohou být stejní. A to, že mám syna, který neustále kope a kouše, mi to potvrzuje. A zatímco předtím, než jsem ještě byla zkušený rodič, jsem si myslela, že jediná věc, která vyplývá z dobrého rodičovství je laskavé a poslušné dítě, teď vím, že je to jinak. Ve skutečnosti jsem potkala spoustu úžasných rodičů s dětmi, které vypadají, že vyhledávají problémy. Přišla jsem k názoru, že je to jedna z největších poučení z rodičovství-, že není možné kontrolovat vše, co vaše děti dělají. Osobnost vašeho dítěte není vždy o vás nebo odraz toho, co všechno děláte špatně. A pokud jste přesvědčeni, že pravděpodobně blázníte.
Když se setkám s hrubým nebo neposlušným dítětem, nesoudím ho, tak jako bych soudila před lety. V těchto dnech už neukazuji prstem na děti jiných lidí nebo nepřemýšlím o jejich rodičovské výchově. Neslušené chování dítěte, které se stále učí, mně nezastaví být stále laskavý a mít alespoň trošku porozumění. My jsme přece ti, kteří by měli laskavost učit.
