Proč bych měla nechat mé dítě dívat se na televizi

Když jsem byla malá, asi když mi bylo 5 nebo 6 let, což byl stejný věk, ve kterém je nyní můj syn, a jsem se rozhodla, že chci být tanečnicí.
Jednou ráno, poté, co jsem sledovala v sobotu ráno různé karikatury v televizi, mě matka vzala do tanečního obchodu, a my koupili jsme černý trikot, světle růžové punčochy a růžové baletní pantofle. Měla jsem dlouhé, hnědé vlasy a moje maminka cvičila, jak je dát do drdolu, aby mi při baletu nezavazely. Obvykle se rozčilovala, když se pokusila dát vlasy nahoru, ale já jsem seděla na záchodovém sedátku v naší koupelně a čekala, zda se to povede.

Žili jsme vesnicky, když se psal rok 1984. Vzhledem k tomu, že kabelové vedení nedosahovalo daleko, máme pouze jeden televizní kanál, a to s pomocí antény. V sobotu ráno jsem se dívala na karikatury v televizi celou hodinu a celý týden jsem čekala, až mé oblíbené postavy opět ožijí na naší obrazovce. Ležela jsem tam, zatímco mí dva starší sourozenci ještě spali. Obvykle se můj bratr po chvíli probudí a připojí se ke mně do obývacího pokoje.

V sobotu ráno, když jsem měla mít svojí první lekci, jsem byla zmatená. A co můj oblíbený televizní kanál? Máma mi vysvětlila, že tyto lekce jsou místo mého pozorování v televizi, a že je to mnohem lepší. Můj televizní kanál totiž končí v době, když se vracím z taneční lekce domů.

Vzpomínám si, že jsem se rozplakala, a moje máma “Kara, můžeš jít do tancování, nebo můžeš zůstat doma a sledovat své karikatury v televizi. Je to tvoje volba. ” Jako malé holčičce se mi karikatury zdály důležitější, a proto jsem zůstala doma.

Nejsem si jistá, jaké jiné řešení mi mohla tenkrát maminka dát. Možná mi mohla nabídnout film, který se vysílal v jiném čase, nebo by mi mohla umožnit dívat se na něco jiného a v jiné době. Nejsem si vůbec jistá, jaké možnosti vůbec byly, ale já se jí nedivím. Určitě udělala to, co považovala za nejlepší. Dala mi na výběr a já jsem se rozhodla. Nikdy jsem netančila a opravdu si nemyslím, že bych někdy mohla být dobrá tanečnice. Ale vždycky jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych tenkrát změnila svoje rozhodnutí. Protože v té době byla technologie omezená? Byla pro mě příliš důležitá a to způsobilo, že jsem přišla o cenné zkušenosti.

Vzhledem k této zkušenosti z mládí jsem udělala určitá rozhodnutí, s ohledem na elektroniku a mého syna. Dovolím svému synovi, aby se díval na televizi. Dovolím mu hrát si na iPadu. Nebudu mu dávat žádnou volbu. Samozřejmě, že je pod dohledem a já mu nedovolím u televize sedět celý den. Jen si tím občas zaplní svůj čas. Občas si hraje s legem nebo si čte svojí oblíbenou knihu. Někdy leží na pohovce s občerstvením a sleduje filmy, někdy si hraje s tatínkem na iPadu, někdy se se mnou dívá na hvězdné války. Ale také chodí na lekce klavíru, hraje baseball, chodí do skautů a je vášnivým čtenářem. Jezdí na kole, hraje si venku na dvoře s naší kočkou a miluje malovat na chodník. Ale technologie do dnešního světa prostě patří a já se snažím nějak to vyvážit se zdravým způsobem života. Samozřejmě, že má svůj oblíbený pořad, na který se stále kouká a připojila se k němu dokonce i mladší sestra. Připomíná mi to moje dětství před 30 lety, kdy jsem se přitulila k mému bratrovi, a užívali jsme si hodinu Televize.

Štítky: , , , , ,

Related Posts

by
Jsem maminkou dvou ratolestí už přes deset let a sama si moc dobře pamatuji, jaké to bylo poprvé hledat všechny informace spojené s těhotenstvím a výchovou. Rozhodla jsem se proto psát články, které snad všem snažilkám, těhulkám a maminkám pomohou v této těžké "práci". Ráda vařím pro svou rodinu, snažím se pravidelně běhat a udržovat se v kondici.
Previous Post Next Post
0 shares